Komentáře k příspěvku: Internetové stránky Kydykam spuštěny

Od: Marie Sedláková

Marie Sedláková — Tue, 18 May 2010 11:59:55 +0000

Sdílím naprosto stejné pocity se všemi pisateli předchozích článků.Mám ale ještě trochu víc zkušeností a tak se chci s nimi podělit.Lidé,kteří nejsou na určitém stupni svého vývoje naprosto nic z tohoto muzikálu nepochopili a tak říkalí,že vězší blbost ještě neviděli.U nás se jeden čas neustále pouštěly písničky z muzikálu.Byl to takový magnet,že se bez toho nemohl obejít ani jeden den života.Tak hluboká moudra pramenící ze života a náboj,který obsahují jsme ještě nikde nezažili.Jsme moc rádi,že můžeme v této době,tady a teď žít s lidmi podobnými panu Voskovci a Werichovi,i když v trochu jiné podobě.Pan Hapka a Horáček jsou geniální a hluboce se před jejich tvorbou skláníme a moc a moc jim děkujeme za to,že jejich tvorba může provázet naší současnou inkarnaci.Děkujeme – Sedlákovi.

Od: Hana Horáková

Hana Horáková — Fri, 09 Apr 2010 12:16:52 +0000

Vstupenky na toto představení jsem dostala od své dcery. Nechtěla mi říci své pocity, které měla v únoru po návštěvě Státní opery a byla zvědavá na můj a manželův pocit. Velmi stručně, i nyní v dubnu je téměř stejný s pocitem pani Marcely Novotné. Neni to žádný “ laciný“ muzikál, chce si na něj nechat čas a v klidu se ve svých myšlenkách k němu vrátit. I já děkuji pánům autorům za nevšední zážitek.

Od: Holub Jiří

Holub Jiří — Thu, 25 Feb 2010 20:21:36 +0000

Měl jsem naprosto totožný pocit.Jeli jsme z vystupení vlakem na Moavu a po nějaké době jsme začali jeden přes druhého sdělovat své nesdělitelné dojmy.
Nevím jestli je to dílo geniální, v každém případě je mimořádně dobré. A dobré věci dozrávají pomalu. Díky H + H za to.

Od: Marcela Novotná

Marcela Novotná — Sat, 24 Oct 2009 20:59:00 +0000

Nasedla jsem před divadlem do taxíku a řidič se mě zeptal: Jaké to bylo? a Já jsem odpověděla: Nevím. A on řek: Vy jste nebyla v divadle? a já: Byla, ale nevím, jaký to bylo. A nevím to ani teď a možná ani za měsíc. Ale hlavně jsem nechtěla mluvit. Nechtěla jsem vůbec říkat žádný názor. Jako když vidíte film, ten skončí a vy sedíte, je poslední titulek a vy dál sedíte, pak musíte odejít a nemluvíte v autě domů a jenom zažíváte nějaký pocit. A to jsem dnes večer prožila já. Vystoupila jsem z taxi, otevřela dveře bytu, nalila si sklenici vína, zapálila cigaretu a pouze jsem chtěla poděkovat oběma pánům. Pane Horáčku a pane Hapko, děkuji. Pocit, který mám, není častý, ale málokdy ho ve mně někdo nebo něco vyvolá. Ale je vzácný a ještě jednou za něj děkuji.
Marcela